OCHRANA STAVEB LIDOVÉ ARCHITEKTURY:
základní formou památkové ochrany vesnických staveb, je  přímo na místě jejich vzniku. Ztrátou původního prostředí přenesením na jiné místo,  hrozí omezení její památkové hodnoty. Pokud tento kontakt původního prostředí přímo nenavazuje, může se stát, že logicky nenaváže na původní smysl a smysl celé historie vzniku i užívání obyvatelstva je tak často hůže pochopitelné pro dnešní generace. Pokud se zachová původní prostředí vzniku, není takto dochovaný muzejní předmět nijak izolován jako přežitek a neztratí tak přímou vazbu se součastným životem, ale komplexně spadá do dnešního kulturního prostředí, se svou přímou historií. Jestliže zachování původního prostředí z vážných důvodů nelze a stavby jsou nutné přesunout do náhradního prostředí, musí se pro zachování památky zvážit místa velmi podobná terénem, výškovou i klimatickou charakteristikou, jako ta původní.

U nás v dnešní době zahrnuje seznam staveb lidové architektury na 61 vesnických památkových rezervací (VPR), 211 vesnických památkových zón (VPZ) včetně příměstských enkláv s původní zástavbou lidového charakteru. Nejlépe dochované vesnice jsou vyhodnocovány již od 70. let min. Století, ale z politických důvodů tehdejšího režimu se podařilo vyhlásit první chráněné vesnické dílo až v roce 1995.

Česká republika
Adršpašsko–Teplické skály
Beskydy
Bílé karpaty – Luhačovice
Broumovsko
Česká Kanada
České Švýcarsko
Český les
Český ráj
Hostýnské vrchy
Javorníky
Jeseníky
Jizerské hory
Jižní Morava, vinné sklípky
Králický Sněžník
Křivoklátská vrchovina
Krkonoše
Krušné hory
Lužické hory
Máchovo jezero
Novohradské hory
Orlické hory
Šumava
Vysočina

Slovenská republika
Kremnické Vrchy
Kysucké Beskydy
Malá Fatra
Nízké Tatry
Podunajská Pahorkatina
Slovenské Rudohorie
Slovenský ráj
Strážovské a Súlovské vrchy
Velká Fatra
Vysoké Tatry
Západní Tatry
Zemplínská Šírava